5.června
2004 se uskutečnil
dlouho očekávaný 2. ročník Desetihodinovky,
který byl zároveň 3. závodem K.A.L. Cupu. Počasí bylo objednané
skvělé,ale nějak se vymklo z rukou pořadatelů a pro závodníky
připravilo drsnou kulisu. Po celonočním dešti se zdálo,že se počasí
umoudřilo, dokonce prosvítalo sluníčko. Krátce po deváté hodině
vystartovalo na trať 27 zavodníků a závodnic. Už po prvním kole
bylo jasné, že sucho a vedro, jako minulý rok určitě nebude. Navíc
ke konci prvníko kola začalo pršet a nepřestalo zhruba do páté
odpolední hodiny. Trať se po pár průjezdech změnila v řadu louží,
potůčků a bachnitých klouzaček. Nejen síly rychle docházely, ale
i technika začala vypovídat službu. Brzdové špalky kvapem mizely
a už na dálku bylo slyšet kdo brzdí kov na kov. Přehazovačky a
přesmykače šly hůř a hůř. První nehody na sebe nedaly dlouho čekat.
Došlo na pár tržných ran a jedno šití. Jednotlivé jezdce bylo
těžšké rozpoznat podle ksichtu, oblečení, kola. Jen když se umylo
startovní číslo bylo jasno. Po dokončení závodu měl na sobě každý
slušný bahenní zábal. Na traťový rekord se dalo hodně rychle zapomenout.
Přesto všechno se jelo poměrně rychle. A vyrovnaný traťový rekord
z loňska je toho důkazem. Přes hrůznost počasí se dá říct, že
se druhý ročník vcelku vyvedl. Nebudeme jmenovat konkrétní jména,
protože letos
všichni zůčastnění zaslouží hodně velkou pochvalu za statečnost.
Těď musíme doufat, že letošní počasí se nebude opakovat a že jednou
budeme na druhý ročník vzpomínat jako na ten ročník, co bylo tak
strašný počasí.
 Tady
ja ke stáhnutí zajímavá statistika celého závodu, ( zatím jen kategorie
Muži)
|