FRANCIE 2004

Opravdu jen magory může napadnout vyrazit na dva dny do Francie. A Kokosáci zřejmě magoři jsou.
Už na jaře byly návrhy v létě vyrazit do Francošky. Jenže časem nápad zapad. K podzimu ho oprášili Principál s Čističem. Hodili udičku a na pamlsek se nejdřív chytil Jistič s Lišákem potom Pekař s Komunálem. Domluva byla hodně rychlá. S počtem účastníků rostla velikost auta. Nakonec jsme zabavili dodávku Procházkům, kterou měli teprve dva dny. Na poslední chvíli odpadl Komunál, že prej nějaká choroba. Termín a čas byl domluven, jen vyrazit. První zpoždění při odjezdu zavinil Jistič,když balil na poslední chvíli. Takže plánovanej sraz v 18:00 u Kauflandu se trochu opozdil. Asi jen o 40 minutek. Při nákupu proviantu se kupodivu všichni shodli na jídelníčku. Jen salza Pekařovi neprošla. 1,5 litru rumu 182 tatranek a jinejch dobrůtek, bylo to hlavní jídlo na 4 dny. K tomu nějaká rejže, kolena, kaše. Po nákupu se jelo do Touškova, kde jsme finálně zabalili a vyrazili směr dálnice, Rozvadov, Francie.

Cesta po dálnici přes Německo byla v pohodě. Principál se střídal s Pekařem a Jističem. Krom hodinového bloudění v Belfortu bylo vše v pohodě. Čistič s Lišákem spořádali flašku rumu a byli taky v pohodě. Ve 4 hodiny jsme to zapíchli na parkovišti a 3 hoďky jsme si vorazili. Další cesta byla trochu vopruz, hlavně proto, že se zdála nekonečná. Sice jsme viděli kus pěknej Francie, ale všeho moc škodí. Po ránu jsme se stavěli na presso a přečíst místní tisk, abychom byli v obraze. Jakmile jsme se blížili k Pontibaud začali jsme hledat místo na spaní. Pochopitelně nesměl chybět nákup baget a kanysrtů s červeným. Hledali jsme hledali a našli místo, kde kluci spali před 6 roky. Lišák byl vyslán k diplomatickému jednání o možnosti bivaku. Jeho plynná francouzština zapůsobila a tak jsme zabivakovali na louce vedle ohrady s pasoucíma se kozama. Po večeři jsme ztrestali první kanystr vína. Probrali jsme politiku a ženský. A jak chytrý jsme byli, úžasný.
Druhý den jsme po snídani vyrazili do Pontgibaud. Zaparkovali auto na náměstí a hurá na Puy de Dome. Náš hlavní cíl dne. V infocentru jsme dostali mapu od půvabné průvodkyně, takže k dokonalosti nám nic nechybělo. První část až na parkoviště Col de Ceyssat pod Puy de Dome byla po silnici, přes malebné francouzské vesnice. Nicméně stále do mírného kopce. Na parkovišti jsme dali poslední svačinu a hurá do sedel. Na vrchol nás čekaly necelé dva kilometry s převýšením 450 m. Fantastickej zážitek. Po pár stech metrech, neuvěřitelná expozice. Další skvělej zážitek bylo skandování francouzskejch turistů, když viděli, jak makáme. Pravda, Pekaře to málem stálo život, jak se vyhecoval, přece jenom několik měsíců, neseděl na kole. Ale při tom fantastickém povzbuzování toho nešlo nechat. Na vrcholu bylo trochu větrno, tak než jsme udělali exkurzi po kopci zašli jsme na pivko do místní vrcholové restaurace. Při obcházení vrcholu sopky byla škoda, že nebyla až tak dobrá viditelnost no, ale něco vidět bylo. V infocentru jsme koupili pořádnou mapu a tak jsme mohli vyrazit dál. Při přejezdu na Puy Pariou hodil Principál slušnou dršku. Škoda že to nikdo neviděl, ale osma na zadním kole byla pořádná, k tomu ohnuté rohy. Zbytek dne jel na přední brzdu, hrdina. Na Puy Pariou se taky dalo vyjet. Tak jsme si to dali. A zase fantastické povzbuzování turistů. Jen Čistič s Pekařem slyšeli hanlivé bučení, když míjeli turisti a zrovna tlačili kolo. Pariou je sice jen 1209 m.n.m vysoko, ale taky nádherná sopka. Po sváče jsme se spustili do doliny a mezi dalšíma sopkama jsme to prokličkovali směrem k Pontgibaud. V mapě jsme si vybrali lesní cestu která byla vlastně pořád z kopce. Tak že jsme frčeli o sto šest. Druhou noc jsme se rozhodli strávit kousek od Pontgibaud u rekreační přehrady. Byla sice vypuštěná, ale na umytí to bylo. On se stejně nikdo nemyl. Večer jsme spořádali zbylá kanystry vína, zase do chytra.

Druhej den jsme vyrazili po předem vytipované trase na další sopky. Jenomže hned kousek za vesnicí Peschadoires stavěli dálniční most. Stavba byla hermeticky uzavřena, tak jsme zvolili změnu trasy. Pro změnu na začátek pěknej krpál až do vsi St. Ours. Tady kousek po silnici a zase do lesa. Z lesa jsme vyjeli až u obrovského lomu na škváru nebo co to bylo. Tam jsme trochu bloudili. Překvapením bylo, když jsme uprostřed hlubokého lesa narazili na místního myslivce. Ptal se nás jestli jsme neviděli jeleny. Měl smůlu. Nic takovýho jsme neviděli. První sopka pro dnešní den byla Puy de Jumes. Kupodivu byla do kopce. Hned vedle přes malé údolíčko byla Puy de-la Coquuille. Odsud byl parádní výhled na Puy de Dome. Dalším cílem byla sopka Puy Chopine. Na tu nakonec vyrazil jen Lišák s Jističem. Ostatní už odpadli. Nebylo se co divit. Chopin byl pěknej kouř. Když jsme se zase sešli Čistič s Pekařem se rozhodli, že to vezmou nejkratší cestou po silnici do Pontgibaudu. Ani upozornění, že přijdou o úžasnou fontánu uprostřed lesů je nezlomilo. Ostatní vyrazili směr fontána uprostřed lesů. Pěkná cesta bahnem, pořád z kopce. Fontánou bylo pár žlabů pro dobytek. Do Pontgibaud to bylo už jen kousek a to po silnici. Čistič s Pekařem nakoupili bagety, hned jsme je spořádali ještě na náměstí. Ke spaní jsme se přesunuli opět k přehradě. Tentokrát jsme se i umyli a dokonce na koupání došlo. Večer už se posedělo jen chvilku. Víno už nebylo, tak se šlo spát.

Ráno jsme zabalili domluvili se zpátky pojedem po dálnici. Po cestě, že nakoupíme něco domů. Bohužel. Francouzi v neděli nedělají. Domů se nic nepřivezlo. Zpáteční cesta byla o poznání rychlejší, ale i tak to byl zase vopruz. Doma jsme byli bez problémů kolem desáté, tak že v pondělí s klidem do rachoty.
Vejlet trval sice jen čtyři dny, ale stálo to zato.

Fotogalerie Francie 04